Čtěte také

19. 8. 2019

Dlouhá historie dluhopisů

I když se zdají být moderním investičním nástrojem, existují již více než 4 000 let. Poprvé se objevily už ve starověku, úspěšně sloužily ve středověku a od 19. století patří mezi základní zdroje financování a současně oblíbené investiční produkty. Vítejte na exkurzi do historie dluhopisů.

Jméno emitenta (vydavatele) prvních dluhopisů zřejmě už nikdy neobjevíme. Jisté však je, že tyto předchůdce dnešních cenných papírů využívali lidé již ve starověku. Dosud nejstarší dluhopis v podobě kamenné destičky totiž archeologové datovali do období kolem roku 2400 př. n. l. Nalezli ho v dnešním Iráku při vykopávkách v místech, kde kdysi stávalo významné mezopotamské město Nippur. Namísto peněz byl dluhopis vystavený na tehdy obvyklý platební prostředek – ječmen. Doklady potvrzující půjčku hrály významnou roli i v dalších starověkých regionech, například z egyptské Alexandrie je doložena existence dlužních listů, kterými dlužník svůj závazek potvrzoval bankéři.

Ani středověk se bez dluhopisů neobešel. Nejstarší dochované údaje o benátských prestiti, dluhopisech, kterými se financovaly vojenské a válečné výdaje, pocházejí již ze 13. století. Úspěšný příklad Benátek zaujal i další vlivné osoby a dluhopisy brzy vydávali nejen vládci, ale také papežové a další hodnostáři. Nejčastějším typem dluhových cenných papírů tehdy byly úvěrové listy, kterými se emitent zavazoval ke splacení upsané částky včetně úroků. Úvěrový list byl převoditelný, jeho majitel ho mohl prodat jiné osobě, aniž by došlo ke změně nároku na vyplacení. To bylo ve středověku velkou výhodou – významnou komplikací tehdejšího obchodu byl velký počet regionálních měn. Směnky potvrzující závazek dlužníka byly oproti lokálním měnám použitelné univerzálně a brzy se staly vyhledávaným způsobem placení.

Významným milníkem v dějinách cenných papírů je rok 1693, kdy Bank of England vydala první oficiální vládní dluhopisy. Stejně jako mnohé cenné papíry v minulosti i v současnosti, také anglické dluhopisy sloužily k financování války, v tomto případě proti Francii. Zdroj snadno dostupných peněz se rychle zalíbil a o 100 let později již veřejný dluh Anglie dosahoval 250 milionů liber. To ale zdaleka nebyl konec. Devatenácté století začalo mnohaletou válkou o španělské dědictví a po jejím skončení v roce 1814 již anglický veřejný dluh přesahoval astronomických 800 milionů liber. Asi nejlépe by tento vývoj ohodnotila parafráze slavného výroku Haškova polního kuráta Katze: To se nám to válčí, když nám lidi půjčujou peníze.

Německý dluhopis z roku 1899
Dluhopis města Düsseldorf z roku 1899

Dluhopisy v českých zemích

Také další panovníci a vládci brzy pochopili, jak výhodným a především snadno dostupným zdrojem financí jsou dluhopisy. Na území dnešní České republiky se první předchůdce dnešních státních dluhopisů objevil za Marie Terezie v roce 1762, a to v podobě státní půjčky s 6% úročením.

O století později již byly dluhopisy zavedeným investičním prostředkem. V roce 1871 se v Praze poprvé otevřela Pražská bursa pro zboží a cenné papíry. V prvním období její existence se obchodovalo nejen s cennými papíry, ale také se zbožím a zemědělskými plodinami. Velmi brzy ale vznikla samostatná plodinová burza a pražská burza se zaměřila pouze na obchody s cennými papíry.

Dluhopisy v té době nevydával jen stát, ale také jednotlivé země (v rámci Rakouska-Uherska) a města. K oblíbeným cenným papírům patřily rovněž dluhopisy podniků. Mezi nimi na přelomu století dominovaly emise železničních společností, například Společnost Jižní dráhy vydala celkem 16 emisí v celkové nominální hodnotě 2,44 miliardy švýcarských franků. Zajímavostí je mimořádně dlouhá doba splatnosti – některé železniční dluhopisy vydané na počátku 20. století měly být vyplaceny až v roce 1968.

Po vypuknutí 1. světové války bylo veškeré obchodování na burzách zakázáno. Pražská burza obnovila svůj provoz až v samostatném Československu 3. února 1919. Zpočátku se obchodovalo především s akciemi, brzy však rostly i transakce s dluhopisy. Objemy obchodů postupně překročily maximální hodnoty dosažené před světovou válkou, další rozvoj ale v roce 1929 zastavila hospodářská krize, ze které se trh vzpamatovával až do poloviny 30. let.

V září 1939 se provoz pražské burzy opět zastavil a další obchody s cennými papíry probíhaly jen soukromě. Po skončení 2. světové války burza svou činnost neobnovila. Definitivní konec plánů na její oživení přišel v roce 1948 – znárodnění podniků a změna ekonomického systému na centrálně plánované hospodářství neposkytovaly prostor pro obchod s cennými papíry. Mezi občany Československa v té době ještě zůstávalo mnoho dluhopisů, naději na jejich vypořádání ale zničila měnová reforma v roce 1953. Stát tehdy bez náhrady zrušil všechny závazky tuzemských cenných papírů vydaných před rokem 1945 i závazky dluhopisů státu a finančních institucí vydaných po roce 1945. Z cenných papírů, do kterých nejedna generace uložila své úspory, se mávnutím úředního pera staly listiny, jejichž jedinou hodnotou byla připomínka časů minulých…

Novou éru své historie začaly dluhopisy na našem území psát až po roce 1989. Již v únoru 1990 bylo vládním usnesením povoleno emitovat podnikové dluhopisy. O rok později vznikl prozatímní sekundární trh cenných papírů a v roce 1993 zahájila provoz Burza cenných papírů Praha. Ve stejném roce vydala své první státní dluhopisy nově vzniklá Česká republika. Rychle se rozvíjel také trh podnikových a komunálních dluhopisů.

Dnešní trh nabízí investorům pestrou směsici státních, municipálních (krajských, městských nebo obecních), bankovních a podnikových dluhopisů. Řada emisí je díky nízkým jmenovitým hodnotám přístupná i drobným investorům. Dluhopisy úspěšně vstoupily do 21. století a nepochybně i v budoucnu zůstanou jedním z klíčových investičních produktů.