22. 10. 2019

Ještě lepší zhodnocení úspor? Na nic nečekejte, lépe už nebude…

Rostoucí úrokové sazby spořicích účtů, přes tři procenta úroků na termínovaných vkladech a v některých bankách i úroky na běžném účtu. To vše vzbuzuje mezi bankovními klienty optimistické představy o ještě lepší budoucnosti, s ještě vyššími výnosy z úspor. Lákavá představa, ale stále více se vzdalující budoucí realitě; jsme totiž s velkou pravděpodobností na vrcholu dosavadního nedlouhého růstu úrokových sazeb, a tak není důvod čekat.

Když vloni v prosinci oznámila Evropská centrální banka konec pumpování peněz do evropské ekonomiky, zdálo se další zvyšování úrokových sazeb nevyhnutelné. Rostoucí sazby se promítly i do růstu úroků finančních produktů, k velkému potěšení malých i větších střadatelů. Uplynulo ale pouhých deset měsíců a všechno je jinak. Určité vyčerpání globálního ekonomického růstu a zejména turbulence zaseté americkým prezidentem do mezinárodních obchodních i politických vztahů brzdí naději, že dobré časy budou pokračovat i nadále. V Evropě přiměly ECB k rozhodnutí radikálně zvýšit podporu evropské ekonomiky.

Podobně stojí americký FED před snížením základních úrokových sazeb ve jménu zachování růstu ekonomiky, která nemůže zůstat nedotčena v obchodní válce Spojených států proti zbytku světa. Ať už půjde o masivní nákupy dluhopisů, nebo o snižování základní úrokové sazby, ve svém důsledku to bude znamenat jediné: Výnosy ze spoření či investic nemají důvod růst, ale naopak budou klesat. Čeká nás nejspíš další období nízkých úroků – ke zklamání střadatelů a k radosti dlužníků.

Co tato situace bude znamenat pro ty, kdo chtějí zhodnotit své osobní úspory? Buď zůstanou u bezpečných bankovních produktů zabezpečených pojištěním nebo bezrizikových konzervativních investic. Pak se ale budou muset smířit s minimálním, nebo dokonce záporným výnosem. Jejich úspory budou ztrácet hodnotu, úroky totiž budou nižší než inflace. Anebo dají přednost vyšším výnosům, ale za cenu vyššího rizika.

Už to začalo…

Přemýšlíte, kolik máte času, kdy "to" začne? I když se to možná mnohým nezdá, už to začalo. Jako příklad si můžeme vzít český hypoteční trh. Letos v květnu Česká národní banka znovu zvýšila svoji základní úrokovou sazbu. Standardní reakcí na takový krok je zvýšení úrokových sazeb bankovních produktů. Jenže u hypoték, které mají velmi dlouhé doby splatnosti, banky pracují s dlouhým časovým horizontem. V té době ještě nikdo nevěděl, jaký názorový veletoč předvede ECB, ale banky již věděly o zpomalující evropské ekonomice. A odhadly, že nejen evropská, ale i jednotlivé národní centrální banky se budou snažit udržet ekonomický růst snižováním úrokových sazeb. A tak došlo na přelomu jara a léta k paradoxu: Růst úrokové sazby ČNB se sice projevil růstem úroků na krátkodobých úvěrech, dlouhodobé hypotéky ale naopak začaly rychle klesat. A protože klesají i nadále, je zcela jasné, jaký mají bankovní analytici názor na další ekonomický vývoj.

A bude hůř

V zahraničí už vývoj pokročil podstatně dál – do fáze, kdy věřitelé platí dlužníkům za půjčku a střádalové platí bankám za uložení peněz. Absurdní? Ale reálné. Když v srpnu dánská Jyske Bank oznámila záporný úrok −0,5 % na hypotékách, mělo se za to, že jde o výjimečný extrém. Koneckonců banka na hypotékách díky poplatkům dál vydělávala, i když pouze minimální částky. Jenže Jyske Bank vzápětí prolomila další, mnohem důležitější tabu: Pro vysoké vklady nad 7,5 milionu dánských korun zavedla záporný úrok −0,6 %. A bude hůř – o podobném kroku uvažují další evropské banky.

Pro drobné střadatele proto bude brzy platit jednoduché heslo: Lépe už bylo. Kdo stihne své úspory uložit do dlouhodobých finančních produktů se zafixovanými úroky, bude mít po starostech. Ostatní se budou muset smířit s nižším nebo také vůbec žádným výnosem v případě finančních nástrojů, do kterých byli doposud zvyklí investovat. Vždyť i státní dluhopisy v poslední době začínají přinášet záporné úroky a investor tak dostane méně peněz, než do investice vložil. Podle přehledů agentury Bloomberg již nabízí záporné sazby dluhopisů třeba Francie, Nizozemsko, Německo, Japonsko nebo Švýcarsko. Právě švýcarské desetileté dluhopisy jako první přesáhly psychologickou jednoprocentní hranici, když jejich úrok klesl až na −1,07 %.

Kudy kam?

Státní dluhopisy jsou typickou konzervativní investicí – bezpečnou, i když nepříliš výnosnou. Mezi nízkými a zápornými úroky je ale velký rozdíl, na který doplatí třeba penzijní fondy, které mají často povinnost většinově investovat pouze do bezrizikových aktiv, a těmi jsou právě státní dluhopisy. To ale znamená, že fondy musí vkládat peníze do ztrátových investic.

Pro občany stejná situace znamená, že je výhodnější peníze utrácet nebo si je půjčovat než spořit. To se ale přestává líbit politikům, které nespokojení voliči stále častěji bombardují stížnostmi, jak je možné, že na svých úsporách prodělávají. A tak třeba Bavorsko vážně zvažuje přímý zákaz negativních úroků na bankovních účtech. Otázkou je, jak se v takovém případě zachovají banky, které budou muset přijímat vklady, ale nebudou je mít jak zhodnotit.

Slzy střední třídy

I když je obtížné přesně odhadnout další vývoj, jedno je jisté už předem. Na nízké, nebo dokonce záporné úrokové sazby doplatí především střední třída. Chudé vrstvy mají minimální úspory, a pokud nedojde k prudkému nárůstu inflace, jejich situace se prakticky nezmění. Minimální nebo záporné úroky jim nemají co znehodnotit, a tak mohou pokles sazeb sledovat z pozice nezainteresovaných pozorovatelů.

Bohatým může pokles sazeb přinést další zisky. Tito lidé obvykle disponují značným kapitálem a k němu budou moci přidávat velmi levné úvěry. A obojí pak výhodně investovat. Pokud navíc začnou centrální banky znovu pumpovat peníze do ekonomiky, porostou i ceny aktiv, což opět přinese zisk velkým investorům.

V roli oběti tak zůstane střední třída. Její úspory nejsou tak vysoké, aby mohla investovat ve velkém nebo aby mohla využívat obří levné úvěry. Zato ji může výrazně zasáhnout nárůst cen, například nemovitostí. Zatímco příjmy porostou pomalu, ceny vystřelí vzhůru podstatně rychleji – a nemovitosti se stanou pro část střední třídy nedostupné. Souběžně s tím bude klesat hodnota úspor – i když bude inflace nízká, bezpečné finanční produkty budou nabízet ještě nižší úrokové sazby.

Co bude dál?

Současný vývoj na trzích vyvádí z míry mnoho ekonomů. Výnosy některých státních dluhopisů se blíží nule, nebo jsou dokonce záporné. Logicky by se tak dalo předpokládat, že tento vývoj se konečně zastaví a obrátí. Ale skutečnost je zatím opačná. Centrální banky návratem ke snižování sazeb a tištění peněz v tomto trhy spíše utvrzují. Mezi ekonomy tento vývoj vyvolává velké diskuze a spory. Nafukuje se obří dluhopisová bublina? Dochází ke zlomu v ekonomickém vývoji a ekonomika se začne chovat jinak, než jsme byli dosud zvyklí? Nebo jde jen o dopad obrovského množství peněz napumpovaných centrálními bankami do ekonomiky? Ať už je příčina jakákoli, pro zhodnocení úspor bude platit tvrzení, kterým tento článek začíná: Na nic nečekejte, lépe už nebude.

Petr Hlinomaz

Petr Hlinomaz

Znalosti získané díky přírodovědnému vzdělání v oblasti fyziky úspěšně spojuje s děním na finančních trzích. Více než dvacet let působí na odborných i exekutivních pozicích. V Bance CREDITAS je ředitelem odboru zabývajícího se finančními trhy. Dříve pracoval například v BH Securities nebo v ČSOB.