Čtěte také

12. 5. 2017

Mobilní hospic „Nejste sami“ pomáhá lidem v nejtěžší fázi života

24 hodin denně, 365 dní v roce pomáhají pracovníci z olomouckého mobilního hospice „Nejste sami“ nejen lidem v posledním stadiu těžké nemoci, ale také jejich rodinám a blízkým. Službu mobilního hospice, jehož posláním je zajistit důstojný odchod dospělým i dětským pacientům, finančně podporují nadace, nadační fondy, lékaři, drobní přispěvatelé, ale i firmy. Jedním z partnerů je i Banka CREDITAS.

Mobilní hospic „Nejste sami“ funguje v Olomouci od září loňského roku. U jeho zrodu stáli lidé, kteří měli zkušenost s umíráním někoho blízkého a byli na to sami bez jakékoli pomoci. Do té doby totiž fungovalo pouze paliativní kamenné zařízení na Svatém Kopečku u Olomouce. „Zdálo se nám to málo. Řekli jsme si, že Olomoucký kraj službu mobilního hospice potřebuje hlavně kvůli rodinám, které chtějí se svými blízkými zůstat až do konce v jejich nejpřirozenějším prostředí, tedy doma,“ popisuje vznik hospice jeho ředitelka Kateřina Tichá, která je současně sociální pracovnicí a poradkyní pro pozůstalé, a jak sama říká, účast na tomto projektu je pro ni ctí a srdeční záležitostí zároveň. Nutno podotknout, že v posledních deseti letech vzniklo v celé republice několik podobných služeb, ovšem na růžích ustláno neměly. I proto se zakladatelé mobilního hospice „Nejste sami“ na zrod zařízení intenzivně připravovali. „Zhruba rok a půl jsme objížděli již zavedené mobilní hospicové služby a zjišťovali jsme, jak v praxi fungují,“ doplňuje Kateřina Tichá.

Důstojné odcházení doma

Dnes je mobilní hospic „Nejste sami“ oporou pro pacienty, kteří trpí nevyléčitelným onemocněním v takzvaném terminálním stadiu, což je konečná fáze nemoci, kdy už byla ukončena veškerá léčba. Cílem hospice je snížit utrpení umírajícího a zlepšit kvalitu života v domácím, rodinném prostředí. Ovšem nezbytnou podmínkou je nepřetržitá přítomnost členů rodiny u nemocného. „U těchto konečných stavů se situace vyvíjí z hodiny na hodinu, a proto potřebujeme, aby nás někdo z blízkých okamžitě kontaktoval. Náš hospic je zaměřený na poskytování péče jak dospělým, tak těm nejmenším a nejzranitelnějším, tedy dětským pacientům a jejich rodinám. A v těchto momentech přichází na řadu další část naší práce – pomoc příbuzným nemocných,“ vysvětluje Kateřina Tichá.

A jak vůbec vypadá péče v praxi? Na první návštěvu vyráží tříčlenný tým. „Lékař, který má pohotovost, zdravotní sestra a za sociálního pracovníka většinou já. Sestra s lékařem se věnují pacientovi. Já mluvím s rodinou, vysvětluji jim principy hospicové péče, mapuji sociální situaci rodiny, zjišťuji, zda nebude třeba pořídit nějaké kompenzační pomůcky, a tak dále,“ popisuje Kateřina Tichá. Tím to ale zdaleka nekončí – jak už bylo zmíněno, péče hospice „Nejste sami“ je nepřetržitá. Za pacientem tedy každý den dojíždí zdravotní sestra, která kontroluje stav pacienta. Vedle zdravotnické péče se paralelně odehrává také sociální poradenství. Hospic nabízí rovněž péči psychologa a duchovního. Služby jsou zkrátka komplexní a kromě pacienta samotného se týkají celé rodiny a blízkých.

Na Olomoucku takto tým mobilního hospicu doposud pečoval o osmnáct dospělých pacientů a dvě děti ve věku dvanáct a deset let. Ovšem v začátcích se s péčí o dětské pacienty nepočítalo. „Původně jsme projekt hospicové péče připravovali jen pro dospělé. V průběhu příprav se k nám ale přidal primář novorozeneckého oddělení FN Olomouc Lumír Kantor a ten nás přesvědčil, že tuto službu potřebují i děti. Při první návštěvě pro mě bylo velmi těžké přijmout fakt, že mám před sebou dítko, které uvidím umírat. Zkrátka to s vámi zacloumá, i když můžete být profesionál každým coulem. Ale musíte se k tomu postavit čelem. Postupně, když do rodiny docházíte opakovaně, vidíte, že skutečně pomáháte. Vnímáte, že díky celému našemu týmu můžete přispět k tomu, aby si členové rodiny společně poslední dny užili. To je to, co mě vede v mé práci dál,“ říká Kateřina Tichá, která za dobu své praxe absolvovala mnoho stáží v domácích i zahraničních sociálních službách.

Každou pomoc vítá

Do budoucna se chce tým mobilního hospicu soustředit i na doprovodné aktivity pro pacienty, jejich rodiny a pozůstalé tak, aby mohla být péče poskytována komplexně – aby zahrnovala péči o fyzické, psychické, sociální i spirituální potřeby nemocných i jejich blízkých. To ale záleží do značné míry na penězích. „Český pojišťovnický systém aktuálně nemá žádné kódy, kterými by podporoval mobilní hospicové služby. Funguje pouze pilotní projekt Všeobecné zdravotní pojišťovny, do kterého bylo dosud zařazeno osm mobilních hospiců. Pro tento rok má být rozšířen na šestnáct mobilních hospicových jednotek. Čeká nás ještě řada jednání, ale budeme rádi, pokud se do projektu VZP budeme moci zapojit a nabídnout naše služby bezplatně alespoň klientům této pojišťovny,“ vyjmenovává budoucí cíle Kateřina Tichá. Samotné financování hospice je z 85 % hrazeno z dotací, sponzorských darů a nadačních příspěvků, přičemž pacienti mají spoluúčast 500 korun za dvacetičtyřhodinovou komplexní službu. „Prvním donátorem byla eurokomisařka Věra Jourová – věnovala nám sto tisíc do začátku. Přispívají nám také lékaři, kteří vidí v našich službách smysl, k dárcům patří nadace a nadační fondy, ale i velké firmy, mezi nimiž je i Banka CREDITAS. Bez těch všech by mobilní hospic ‚Nejste sami‘ nebyl. Velmi nás těší i to, že z ničeho nic na náš účet přijde třeba sto korun a přispěvatel nám napíše, že bude posílat tento obnos každý měsíc. Každá stovka je dobrá a jsme za ni vděční,“ uzavírá Kateřina Tichá.

POKUD BYSTE CHTĚLI MOBILNÍMU HOSPICU ZASLAT FINANČNÍ PŘÍSPĚVEK, MŮŽETE TAK UČINIT NA ÚČET 2901000090/2010. VÍCE INFORMACÍ NAJDETE NA WWW.NEJSTESAMI.EU

Kateřina Tichá

Kateřina Tichá

Vystudovala Vyšší odbornou školu sociální CARITAS Olomouc a dále se problematice sociální práce a sociální politiky věnovala na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Absolvovala mnoho stáží v českých i zahraničních sociálních službách. Je akreditovaným lektorem služeb zaměstnanosti a má bohaté zkušenosti s řízením a koordinací národních i mezinárodních projektů týkajících se sociální problematiky. Má profesní kvalifikaci „Poradce pro pozůstalé“. Účast na projektu mobilní hospicové péče „Nejste sami“ je pro ni povinností, osobní ctí i srdeční záležitostí.