18. 9. 2020

Pohledem generálního ředitele: Doba covidová

Prožíváme výjimečnou dobu – dobu covidovou. Ze všech stran nás obklopuje strach z neznámého. Znepokojuje nás nový virus, propad ekonomiky, těžko předvídatelný budoucí vývoj. Mění se naše chování a vnímání světa, do kterého patří i sféra finančních investic. Negativnímu myšlení je ale potřeba hned na úvod ukázat STOP. Nová nemoc covid-19 by měla vzbuzovat respekt, ale rozhodně ne panický strach, kterého jsme svědky.

Nechci se pouštět do epidemiologického hodnocení nemoci, to je věc odborníků, kterých podle všeho máme i v naší vládě několik. Zaměřím se proto na důsledky doby covidové v ekonomice.

Covidová ekonomika

Jak si ekonomicky vede Česká republika? Schodek státního rozpočtu má být 500 miliard korun. Jen připomenu, že původní plánovaný schodek pro rok 2020 byl 40 miliard.

Už tehdy bylo ale mnohým zřejmé, že bude ve výsledku vyšší. S určitou mírou obezřetnosti tak můžeme říci, že stát obětoval na zamezení šíření a léčbu nové nemoci celých 400 miliard.

Plán pro výběr peněz v kapitole veřejného zdravotního pojištění přitom činil pro letošní rok 346 miliard korun. Jinými slovy, léčení všech nemocí v České republice stojí 346 miliard korun. Jedna jediná nová choroba – covid-19 – nás tak vyjde dráž než všechny ostatní nemoci dohromady.

Již koncem minulého roku se očekávalo celosvětové ekonomické zpomalení. Před ekonomy, a hlavně politiky, vyvstal problém, jak to vysvětlit obyvatelstvu, respektive voličům. Z tohoto pohledu se covid-19 velmi hodí, lze na něj totiž svést všechny neúspěchy. Snížení HDP, snížení příjmů, výpovědi, krachy firem… Přílet této černé labutě byl pro řadu lidí vysvobozením z hrozící argumentační nouze. Krize by v jistém, i když jistě menším rozsahu přišla tak jako tak, nový koronavirus pouze vše urychlil. Má to ale i svá pozitiva. Krize umožní „důstojně“ ukončit nerentabilní činnosti, podniky, podnikání. Umožní takzvaně oddělit zrno od plev.

Globalizace

Zaznamenal jsem názory ekonomů, průmyslníků, politiků a sociologů, kteří „blahořečí“ koronaviru za to, že dojde ke snížení tempa globalizace, či dokonce k jeho zastavení. Zdůrazňují, že část výroby se opět vrátí zpět do České republiky a Evropy, mezi poraženými budou firmy se složitým odběratelsko-dodavatelským řetězcem. Podle mě se s pozastavením globalizace zatraceně mýlí. Není možné se dívat pouze na výrobu. To, že někdo zavře výrobu v Číně, nesouvisí nutně s covidem-19. Trend nespokojenosti s tamější výrobou je dlouhodobý. Výrobky jsou často nekvalitní a zároveň už i v Číně začínají myslet na životní prostředí a roste tam ekonomická úroveň, zvyšuje se i cena výrobků. Stručně řečeno: Vyrábět v Číně není již takové terno jako před 20 lety. A je výborné to teď hodit na covid-19, který ale byl spíš jen pomyslnou poslední kapkou.

Za mě je nejlepším ukazatelem globalizace scéna technologických firem. Podle růstu akcií je zřejmé, že titulům, jako je Apple, Alphabet (Google), Amazon, Microsoft, ale i Netflix, se opravdu dařilo. Pokud se podíváme na svoje útraty, řada z nás zjistí, že za produkty a služby těchto firem jsme letos utratili významně víc než vloni.

Zvyšováním konzumace obsahu typu Netflix, HBO, Amazon Prime Video, Apple TV+ přece nutně dochází k útlumu lokálních audiovizuálních a tištěných médií. A co je to jiného než posílení globalizace? Na celém světě lidé sledují stejné seriály a filmy, poslouchají stejnou doporučenou hudbu, a dokonce kupují i stejné či podobné zboží ve svém globálním e-shopu.

Na druhé straně šíření koronaviru a citelné oslabení ekonomiky výrazně prohloubilo problémy lokálních médií, především těch tištěných, která v době karantény přišla o mnoho svých čtenářů. V podstatě všechna média pak postihl výpadek příjmů od inzerentů, a to je opět problém především pro ta nejslabší s nejmenšími rezervami. Zatímco malí ztrácejí, globální hráči posilují. Názorná ukázka, že globalizace postupuje dál i v době covidové.

Nic není jako dřív

Covid-19 změnil významně i chování spotřebitelů. Uvědomili jsme si, že dovolenou můžeme trávit objevováním Česka a Slovenska, že Praha, Český Krumlov či Karlovy Vary jsou bez záplavy zahraničních turistů opravdu krásná města, že nakupovat se dá přes e-shopy, že vedle TV Nova můžeme sledovat i Netflix. Přizpůsobili jsme se novým podmínkám a poznali, že to má i svá pozitiva.

Mnoho lidí v době karantény pracovalo z domova. Zaměstnavatelé rozšířili možnosti home office a leckdy také zjistili, že některé zaměstnance vlastně nepotřebují. Z pohledu nezaměstnanosti zastihla krize Českou republiku v nejlepší možné situaci. Na začátku roku byla nezaměstnanost až nezdravě nízká, sehnat nové pracovníky bylo v mnoha oborech téměř nemožné. Nyní počet lidí bez práce poroste, ale díky uměle udržované zaměstnanosti nebude zvýšení tak dramatické a míra nezaměstnanosti by se měla udržet pod 10 %.

Kam uložit peníze?

Doba covidová radikálně změnila situaci na finančním trhu. Vlády do zpomalující ekonomiky pumpují ohromující sumy. V české i v celosvětové ekonomice je značný přebytek peněz/likvidity. Nemělo by se ale opakovat období 2010–2018, kdy na finanční a bankovní trh razantně vstupovaly nové bankovní domy (mezi nimi i Banka CREDITAS), které svojí nabídkou úroků na spořicích účtech a termínovaných vkladech byly schopny porážet i tehdejší inflaci. Na českém trhu je vzhledem k razantnímu snížení reposazby ČNB podobný vývoj pasé. Za naši banku mohu pouze slíbit, že o případný výnosový úrok se s klienty poctivě rozdělíme, jako jsme to dělali v minulosti a děláme to stále, i když trh nám aktuálně tuto možnost značně komplikuje.

Jak tedy zhodnotit volné prostředky? Je třeba hledat jinde než na spořicích účtech. Třeba na nemovitostním trhu. V rozporu s názorem většiny ekonomů si nemyslím, že dojde k poklesu cen rezidenčních nemovitostí v Česku. Mohou vzniknout lokální odchylky, například v centru Prahy, kde nyní chybí a asi ještě dlouho budou chybět příjmy z krátkodobých pronájmů od zahraničních turistů. To jsou ale výjimky. Pokud máte připraveny úspory na nákup rezidenční nemovitosti, zbytečně bych neotálel. Stejnou jistotu dává investice do pozemků či výrobních a logistických nemovitostí. Jedinou nejistotou je z mého pohledu investice do kancelářských ploch, což souvisí s rozšířením práce z domova. Budete-li zvažovat investice do nemovitostních fondů, dobře si zanalyzujte, jaký typ nemovitostí fond drží.

Investovali jste do akcií a dluhopisů? Pokud jste tak učinili v březnu, gratuluji. Tedy v případě, že jste své peníze nevložili do cenných papírů leteckých společností, hotelových řetězců nebo turistických kanceláří. Opět platí, že je potřeba dobře vybírat, zvažovat investici, dívat se, v čem společnost podniká a jak se vypořádala s krizí.

Osobně se domnívám, že dlouhodobě v sobě skrývá menší rizika podnikání v nemovitostech, utilitách a infrastruktuře. Do kategorie infrastruktura dnes patří i společnosti označované za technologické obry, například Apple či Google.

Investici do zlata a ostatních drahých kovů bych v tuto chvíli zvážil. Cena zlata „vylétla“ opravdu vysoko a je otázkou, zda nedojde k nějaké korekci. Zároveň vždy platí, že je poměrně velký rozdíl mezi cenou kupní a prodejní.

Co tedy vlastně dělat?

To, co jsem psal v úvodu: Novou situaci a rizika covidu-19 respektovat, ale nepropadat panice. Počítat s tím, že se výrazně a nevratně mění ekonomika, chování trhu i preference spotřebitelů. Před každou investicí zvážit, jakou má daný obor perspektivu, jak moc bude zasažen změnami doby covidové. A co je nejdůležitější: Sledovat kvalitní informační zdroje a své aktivity přizpůsobit aktuálnímu vývoji.

Vladimír Hořejší

Vladimír Hořejší

Je předsedou představenstva Banky CREDITAS. Ve funkci člena představenstva působil od roku 2012, jeho předsedou je od roku 2013. Během své profesní dráhy zastával řadu vedoucích pozic ve státní i soukromé sféře, např. v Konsolidační bance Praha nebo České konsolidační agentuře. Byl také náměstkem ministryně informatiky pro oblast e-governmentu.