Čtěte také

2. 3. 2018

Přístroj, který nemá zavírací hodinu. Jak bankomaty změnily svět

Pokud právě teď potřebujete hotovost, zřejmě sáhnete po své platební kartě, zamíříte k bankomatu a pokud je přístroj poblíž, máte za pár minut peníze v ruce. Ještě na začátku 90. let ale byl běžný zcela jiný postup: našli byste vkladní knížku, zašli do nejbližší pobočky spořitelny, vystáli si frontu před přepážkou a pak sledovali, jak pokladní na druhé straně ručně zapisuje změnu stavu na účtu. A to vše jen v případě, že jste přišli v provozní době pobočky. Během čtvrtstoletí naše finanční zvyky zcela změnil jeden z velkých vynálezů 20. století – bankomat.

Potřebujete zaplatit podvečerní nebo víkendový nákup a nemáte dostatečnou hotovost? Pak nejspíš použijete platební kartu nebo se při cestě do obchodu zastavíte v bankomatu. Před několika málo desítkami let by ale stejná situace znamenala, že si budete muset půjčit od známého, jinak žádný nákup nebude. Vítejte v době předbankomatové.

Pokud jste v těch časech potřebovali hotovost ze svého účtu, bylo třeba navštívit banku. Museli jste přitom brát ohled na její otevírací hodiny a v mnoha případech také dlouhou dobu čekat, než na vás dojde řada. Pak se na scéně objevil John Shepherd-Barron. Stejně jako mnohým dalším ani jemu nevyhovovala tehdejší otevírací doba britských bank – v pracovní dny pouze do 15 hodin, v sobotu jen krátce během dopoledne. Absolvent univerzit v Cambridgi a Edinburghu si vzpomněl na automaty na cukrovinky a uvědomil si, že na podobném principu by přece mohl fungovat i automat na peníze.

Ve svých vzpomínkách později Shepherd-Barron uváděl, že mu stačilo pouhých 82 sekund, aby o užitečnosti svého nápadu přesvědčil tehdejšího ředitele banky Barclays. Ať už šlo o necelé dvě minuty, nebo o mnohem delší dobu, bance se nápad zalíbil a 27. června 1967 v Londýně zahájil provoz první moderní bankomat.

Když nápad předběhne dobu

Shepherd-Barron nebyl prvním konstruktérem bankomatu, jako první ale uspěl u veřejnosti. Již o téměř třicet let dříve přišel se stejnou myšlenkou jiný vynálezce – Američan Luther George Simjian. V té době již měl na kontě několik vynálezů, a kromě jiného v roce 1939 podal patent na automatický výplatní stroj Bankmatic. K Simjianově smůle však na revoluční nápad nebyla vhodná doba. Banky o novou technologii nejevily zájem, a když se mu konečně podařilo v roce 1960 přesvědčit City Bank of New York (dnešní Citibank) k instalaci několika přístrojů, zklamali zákazníci. Po šesti měsících provozu banka všechny bankomaty zrušila pro naprostý nezájem klientů. I tak se Simjian nesmazatelně zapsal do historie. Jednak jako autor řady patentů v oblasti bankomatů, ale také jako autor anglického termínu pro tento přístroj – Automated Teller Machine. V neposlední řadě pak jeho první zařízení posloužila jako vzor, ze kterého vycházeli další vynálezci a konstruktéři.

Od děrných štítků ke kartám

John Shepherd-Barron musel při kontruování prvního bankomatu vyřešit klíčovou otázku: Jak přístroj pozná, že má žadateli vyplatit peníze? Tehdejší platební karty nebylo možné použít, technologie magnetického proužku byla v plenkách a čipové karty zatím existovaly pouze v představách vynálezců. Shepherd-Barron proto situaci vyřešil vydáváním speciálních děrných štítků, technologie, která v té době vládla světu počítačů. Bezpečnostním opatřením proti zneužití odcizeného štítku bylo zadávání PIN.

První bankomaty trpěly všemi nectnostmi, které provázejí úvodní generaci velkých vynálezů. Byly objemné, hlučné a poruchové. I tak ale přinesly dosud nepoznanou dávku svobody – klienti již nemuseli čekat na otevírací dobu banky a mohli vybírat v době, kdy sami potřebovali.

Již o dva roky později, pouhých devět let po Simjianově neúspěšném projektu, se bankomaty znovu objevily v USA. Američané ovšem dokázali vytvořit první skutečně univerzální bankomat. Jejich přístroj již využíval magnetický proužek na kartě a přijímal karty MasterCharge. V přímém srovnání obou technologií proužek drtivě porazil štítek – zatímco magnetický záznam nabízel na svoji dobu relativně kvalitní zabezpečení, děrné štítky byly úspěšným cílem řady padělatelů. Není proto divu, že výrobci a banky děrné štítky velmi rychle opustili a platební karty se staly základním způsobem identifikace klienta v bankomatech.

20 let čekání v Československu

Zatímco bankomaty rychle dobývaly západní Evropu, severní Ameriku a další regiony, v socialistickém Československu pro novou technologii nebylo místo. Hotely, banky a další zařízení, které navštěvovali cizinci, sice již od 60. let postupně začaly přijímat platební karty, na první bankomat jsme si však museli počkat až do prosince 1989.

Od poloviny 90. let minulého století začal počet tuzemských bankomatů rychle narůstat. Přístroje získávaly nové funkce, postupem času dokázaly nejen vyplácet, ale také přijímat peníze či zadávat platby. Mezi relativně čerstvé novinky patří bezkontaktní automaty, u kterých místo klasické karty lze využívat platební nálepky.

Předmětem nespokojenosti mnoha klientů byly v minulosti vysoké poplatky za použití bankomatů, nástup nových bank na český trh ale přinesl radikální snížení cen. U některých bank je dnes standardní součástí nabídky bezplatný výběr ze všech bankomatů bez ohledu na to, kdo konkrétní přístroj provozuje.

Během dvou desítek let se bankomat stal běžnou součástí našeho života. Nebo si snad dokážete představit, že byste si peníze směli vybrat jen v době, kdy má otevřeno vaše banka?