2. 11. 2018

Proč ČNB mění úrokové sazby

Až se bude hodnotit letošní rok, budou v komentářích jistě hrát významnou roli základní úrokové sazby České národní banky a jejich růst. Důvody, které ČNB vedou ke změnám sazeb, vysvětluje Petr Hlinomaz, ředitel odboru Finanční trhy Banky CREDITAS.

Kroky centrálních bankéřů jsme letos sledovali takřka v přímém přenosu. Média se jim podrobně věnovala i z toho důvodu, že veřejnost často spojuje rozhodnutí bankovní rady s vývojem kurzu české koruny. Tak to ale není – měnový kurz je v drtivé většině případů ve vleku měnových rozhodnutí ČNB, a ne naopak.

I když bankovní rada vývoj měnového kurzu komentuje a analytické oddělení centrální banky vypracovává odhady možného vývoje, měnový kurz není pro bankovní radu při jejím rozhodování tím hlavním faktorem. Samozřejmě až na výjimečné případy, kdy korunu významně vychýlí např. spekulativní zahraniční nákupy nebo prodeje české měny.

Co tedy hraje v rozhodování ČNB podstatnou roli? Jsou to makroekonomická kritéria, zejména cenový vývoj, tedy inflace, neboť cenová stabilita je prvotním cílem její měnové politiky. Pak následuje hrubý domácí produkt (HDP), míra nezaměstnanosti a podíl salda platební bilance běžného účtu vůči HDP. Společně tyto hlavní makroekonomické veličiny říkají o stavu ekonomiky více, a také leccos napovídají o tom, jak se v budoucnu ekonomické prostředí může promítnout do cen.

Při rozhodování, zda se ekonomický vývoj ubírá dobrým, či špatným směrem, pomáhá porovnání s „ideálním“ ekonomickým stavem. Ten má na základě teoretických úvah a historické zkušenosti následující hodnoty: růst HDP ve výši 3 % ročně, inflace na hranici 2 %, nezaměstnanost pod 5,5 % a vyrovnaná bilance běžného účtu k HDP.

Centrální bankéři v rolích garantů

Proč vůbec ekonomové stanovují takový „ideální“ stav – vzor pro reálnou ekonomiku? Odpověď spočívá v samotném způsobu ekonomického života moderní společnosti. V současnosti totiž používáme systém tzv. elastických, tj. nekrytých peněz. Právě odpoutání peněz od nějakého podkladového aktiva uvolnilo velký prostor pro rychlejší nárůsty ekonomiky. Jen si vzpomeňte na minulý článek o nereálnosti krytí měny zlatem v současném světě.

Tento způsob však s sebou zároveň nese i riziko velkých výkyvů a nestability ekonomiky, což pak může rozkývat celou společnost. Kvůli hrozbě nestability, zjednodušeně řečeno, vznikly centrální banky. V systému působí v roli regulátora a garanta cenové stability. A právě ve jménu cenové stability ovlivňují ekonomické prostředí různými nástroji včetně zmíněných základních úrokových sazeb.

Cenová stabilita je nesmírně důležitým faktorem ekonomického růstu. Příliš velká inflace až hyperinflace totiž vede k selhání měnové soustavy. V takovém případě je např. nutné najít jiný způsob směny zboží, než se situace stabilizuje. Nežádoucí je přitom i deflace, která zase vede k poklesu investic a dalších podnikových výdajů včetně mezd, růstu nezaměstnanosti a prudkému propadu ekonomické výkonnosti. To vytváří sestupnou spirálu a hospodářská krize se pak může snadno přelít do krize politické a do společenských konfliktů. Zrádnost deflace je navíc i v tom, že zpočátku se zdá být příjemná, či dokonce užitečná. Při poklesu cen totiž mohou spotřebitelé nakupovat levněji, dokud jim však stačí příjmy.

Co nejvíce přibližovat realitu k optimu

Úkolem centrální banky je řídit a stabilizovat průměrnou cenovou hladinu na optimální úrovni. Používá pro to různé měnověpolitické nástroje, přičemž nejdůležitějším z nich je právě řízení výše základních úrokových sazeb. To vše tedy musí centrální bankéři vzít do úvahy, než se rozhodnou, zda a jak sazby změní, nebo zda je ponechají v původní výši.

Ve jménu stabilizace přitom někdy centrální banky přistupují ke krokům, které se z pohledu běžného jednotlivce jeví jako dost riskantní. Jako příklad může posloužit nalévání velkého množství peněz do finančního systému po roce 2008, po pádu banky Lehman Brothers.

Abyste si lépe představili optimální stav ekonomiky, prohlédněte si níže uvedený graf. Zmíněný „ideální“ stav ekonomiky tu znázorňuje růžice kompasu, kde každý směr představuje jednu ze zmíněných ekonomických veličin: inflaci, HDP, nezaměstnanost a běžný účet platební bilance. V posledním případě se častěji používá poměr běžného účtu platební bilance k HDP. Nedejte se zmást tím, že na vrcholech stejně dlouhých ramen růžice jsou různá čísla, protože každé z nich odpovídá optimální hodnotě dané ekonomické veličiny představované konkrétním ramenem.

Symetrická či rovnoramenná růžice zobrazuje ideální stav neboli dosažení vnitřní a vnější rovnováhy ekonomiky (příklad A). Skutečný život však přináší odlišné situace (ukazují je příklady B a C) a cílem hospodářské politiky, kterou spoluovlivňuje i centrální banka, je přibližovat realitu co nejvíce optimu.

Petr Hlinomaz

Petr Hlinomaz

Znalosti získané díky přírodovědnému vzdělání v oblasti fyziky úspěšně spojuje s děním na finančních trzích. Více než dvacet let působí na odborných i exekutivních pozicích. V Bance CREDITAS je ředitelem odboru zabývajícího se finančními trhy. Dříve pracoval například v BH Securities nebo v ČSOB.