S Bankou CREDITAS po republice: Pardubice

Pokud bychom chtěli dějiny Pardubic popsat co nejstručněji, stačily by nám tři historické milníky: první dochovaná zmínka z roku 1295, zakoupení Pardubic Vilémem II. z Pernštejna roku 1491 a příjezd prvního vlaku v roce 1845.

Proč si Vilém z Pernštejna, v té době nejvyšší hofmistr Českého království, zvolil právě Pardubice? Protože z Prahy, kde vykonával své funkce, bylo na jeho rodový hrad Pernštejn příliš daleko. Vilém se proto rozhodl vybudovat své nové reprezentační sídlo z pardubického hradu, odkud bylo do Prahy podstatně blíž. Nezůstalo však jen u hradu přestavěného na zámek, Vilém a jeho synové Vojtěch a Jan se zasloužili o zásadní změnu celých Pardubic. Právě díky pánům z Pernštejna se město může pyšnit dodnes dochovaným historickým městským jádrem i svojí dominantou – věží Zelené brány.

Po zářivé éře Pernštejnů následoval úpadek. Pardubice zakoupil císař Ferdinand I. pro svého syna Maxmiliána, pro kterého ovšem město bylo jen jedním z mnoha dílů jeho rozsáhlého majetku. Pozornost a péče o rozvoj města, na které si Pardubice zvykly za pánů z Pernštejna, byly nenávratně pryč. Úpadek ještě prohloubila v následujícím století třicetiletá válka. Město sice odolalo trojímu obléhání obávaným švédským vojskem, dlouhodobá přítomnost císařské vojenské posádky ale znamenala pro Pardubice značnou zátěž. Přípravy na obléhání navíc znamenaly zničení celého předměstí, které bylo srovnáno se zemí, aby ho nepřítel nemohl využít ke krytí při útoku.

Na další významný rozvoj si Pardubice musely počkat až do poloviny 19. století. Roku 1845 přijel do města první vlak Severní státní dráhy z Olomouce do Prahy. Nový, ve své době bezkonkurenčně rychlý a kapacitní dopravní prostředek dokázal ve velkých objemech dovážet suroviny pro výrobu a dopravovat hotové produkty i do vzdálených krajů. Nebylo divu, že brzy přilákal do města podnikatele a v blízkosti železničního nádraží postupně vyrostly cukrovar, lihovar, rafinerie minerálních olejů a další podniky. Pardubice se rychle měnily v průmyslové město a po výstavbě navazujících tratí i na významný dopravní uzel, kterým zůstaly až do současnosti. O tom, že na železnici jako zdroj svého rozvoje a prosperity město nezapomnělo, se můžete přesvědčit sami: Před pardubickým hlavním nádražím stojí od roku 2017 socha Jana Pernera, projektanta dráhy z roku 1845.

Dnešní Pardubice nabízejí svým návštěvníkům pečlivě udržované historické centrum, unikátní komplex kombinující hrad a zámek, ale také poklidné putování pěšky či na kole podél řeky Labe. A pokud si na cestu koupíte perník, nezapomeňte vybrat ten, na kterém je výslovně uvedeno Pardubický perník. Toto chráněné zeměpisné označení totiž smí používat jenom firmy, které sladkou pochoutku podle přesně předepsané receptury vyrábějí a balí výhradně na území města Pardubic.

Pardubice na vlastní oči

Pernštýnské náměstí (na titulní fotografii článku)

Poklidné centrum pardubického starého města lemují historické měšťanské domy. Největší pozornost budí velká novorenesanční radnice, která paradoxně patří mezi nejnovější budovy náměstí – vznikla až na konci 19. století. Nejcennější památkou náměstí je dům U Jonáše s rozměrným plastickým reliéfem biblického proroka v tlamě velryby.

Zámek s opevněním

Komplex ležící v blízkosti centra města je unikátní kombinací hradu a zámku. Původní středověký vodní hrad byl v 15. století přestavěn na renesanční palác, současně byl ale vybaven mohutným opevněním, které se dochovalo až do dnešní doby. Veřejnosti je přístupný nejen samotný zámek, ale i jeho valové opevnění s rondely.

Zelená brána 

Dominanta města s 60 metrů vysokou věží je posledním pozůstatkem městského opevnění. Věž je přístupná veřejnosti a z jejího ochozu můžete zhlédnout nejen celé město, ale za dobré viditelnosti i Krkonoše, Orlické hory, Českomoravskou vrchovinu nebo Železné hory.

Krematorium 

Unikátní stavba ve stylu art deco je dominantou pardubického centrálního hřbitova. Budovu, její interiéry a technické vybavení si možná pamatujete ze slavného filmu Spalovač mrtvol, který zde byl natáčen. Pardubické krematorium bylo v roce 2010 prohlášeno za národní kulturní památku.

Winternitzovy automatické mlýny

Impozantní průmyslovou stavbu navrhl v roce 1909 slavný architekt Josef Gočár jako asociaci babylonské Ištařiny brány. Mouka se v mlýnech sice již nemele, mohutný komplex ale našel nové uplatnění. V současné době probíhá jeho postupná rekonstrukce na centrum umění a kultury. Gočárovy mlýny si tak nyní můžete prohlédnout alespoň zvenku, najdete je nedaleko centra města v ulici U Mlýnů.

Nepřehlédněte v okolí

Kunětická hora

V Polabí se výškové rozdíly berou trochu jinak. Rozsáhlá nížina nemá příliš výrazných dominant, a tak není divu, že osamocený zvonovitý vrch nazvali místní obyvatelé horou, i když okolní terén převyšuje jen o necelých 90 metrů. Na vrcholu můžete navštívit postupně opravovaný středověký hrad, který možná znáte z televizních pohádek o čaroději Rumburakovi. Kunětickou horu najdete přibližně 5 kilometrů severně od Pardubic.

Lázně Bohdaneč

Malé lázeňské město ležící několik kilometrů západně od Pardubic nabízí poklidnou atmosféru, upravený lázeňský park a na svém severozápadním okraji národní přírodní rezervaci s řadou rybníků. Do Lázní Bohdaneč dojedete z centra Pardubic přímou trolejbusovou linkou č. 3.

Africké muzeum Emila Holuba v Holicích

Slavný cestovatel dr. Emil Holub (1847–1902) přivezl ze svých cest po Africe nepřeberné množství exponátů. Jejich hlavní soubor najdete v Holicích, městě ležícím necelých 20 kilometrů východně od Pardubic. Holubovy sbírky jsou jedinečným odrazem Afriky 19. století a slouží dnešním Afričanům k poznávání jejich vlastní historie. Není náhodou, že prostranství před národním muzeem v zambijském městě Livingstone zdobí od roku 2005 busta dr. Holuba.