3. 8. 2018

Uregulováni k smrti?

Přebujelá regulace v současnosti „otravuje“ život podnikatelům i většině občanů. Není to jen problém České republiky nebo Evropské unie, ale celého euroamerického prostoru.

Nejsem proti všem regulacím. Respektuji takové, které nastavují jasná pravidla, jsou jednoduché, jednoznačné a chrání ty, kteří chtějí a mají být chráněni. Regulace, jejichž podstata a smysl jsou postaveny nad formální stránku, zkrátka regulace, které splňují znaky „selského rozumu“. Takové ale nyní nevidím a přiblížím vám to na několika příkladech z mé praxe.

Jednoduchá a jasná pravidla

Do roku 2012 platila v českém bankovnictví poměrně jednoduchá pravidla, opřená o několik stěžejních zákonů a vyhlášek. Vedle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, byla asi nejdůležitější vyhláška 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. Pravidla byla pochopitelná, a pokud bylo potřeba je upřesnit, stačilo se i neformálně obrátit na centrální banku a požádat ji o konzultaci. Odpověď se téměř na 100 % v budoucnu neměnila a bylo možné ji brát – alespoň ve vztahu k ČNB – za bernou minci. Dnes je to vzhledem ke složitosti nařízení Evropské komise takřka nemožné. Nařízení jsou příliš obecná (musí obsáhnout všechny země EU), složitá a občas jdou proti sobě. Navíc relevantní výklad v případě nejednoznačnosti některých ustanovení může dát často jen Evropská centrální banka. Dosažitelnost odpovědi je velice obtížná, v některých případech téměř nemožná.

Pohled vlády na ekonomiku by se dal shrnout do několika krátkých frází: Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to.
Ronald W. Reagan

Koho má regulace chránit?

V článku o regulacích nelze dnes vynechat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle něj jsou všechny úvěry pro nepodnikající fyzické osoby spotřebitelského charakteru, a to bez ohledu na jejich výši. Co je ale spotřebitelského na úvěru ve výši 20 milionů korun, určeného na koupi činžovního domu s deseti nájemníky? Nebo na úvěru za účelem koupě podílu v obchodní společnosti? Část právníků možná řekne, že to nejsou spotřebitelské úvěry. Problém je, že výklad zákona není jednoznačný (jedná se v těchto případech ještě o správu vlastního majetku, která není podnikáním?). Rozhodnou tedy až judikáty (rozhodnutí příslušných soudů), a proto se banka musí chovat velmi obezřetně. A výsledek? Neúměrná složitost celého procesu. Navíc některé (jinak bonitní) klienty kvůli právním rizikům banka raději neobslouží. V takovém případě regulace nepomáhá. Chrání ty, kteří chráněni být nemají a ani nechtějí.

Formální stránka regulace

Regulace není složitá pouze pro občany, firmy, finanční instituce, veřejnou správu, ale i pro soudy. Ty to řeší tak, že vyhodnocují provinění podle formální stránky věci. Příklady lze opět najít v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy i nevýznamná chyba třeba ve výpočtu RPSN (například zapomenuté započítání nějakého malého poplatku) znamená prohru u soudu, a v některých případech dokonce i neplatnost samotné smlouvy o úvěru. V krajním případě to může vést i ke zničení jinak úspěšného podniku.

Správný přístup je jinde, a to v rozvoji vzdělání a osvětě. Otázkou je, zda právě to establishment chce a podporuje. Pasivita umožňuje druhé ovládat. Pokud bych chtěl být bulvární, tak napíšu, že regulace je jako droga, která nepovzbuzuje, ale otupuje. Zvýšená regulace způsobuje hloupnutí obyvatelstva. Současná regulace je často nejednoznačná, ztěžuje nám život, snižuje kreativitu a nutí nás fungovat v šablonách. Ten, kdo se snaží podnikat a vydělávat peníze, je často ostrakizován jako někdo, kdo porušuje regulaci. Velmi často svůj um a schopnosti věnuje tomu, jak vyhovět regulaci, místo aby se věnoval rozvoji podnikání, vydělávání peněz a jejich následnému reinvestování.

Otázka pro vnímavého čtenáře: Ve které části citátu R. Reagana se nyní v EU nacházíme?

Dá se nárůst regulace zastavit?

Podle všeho těžko. Současný systém je neprůstřelný. Evropskou unii lze při velkém zjednodušení v současnosti vnímat přes Evropskou komisi a její úřednický aparát, který neustále navrhuje nové regulace. K nim se vyjadřují úředníci v jednotlivých státech, píšou stanoviska (neboli tzv. pozice) pro své ministry, kteří jezdí na summity do Bruselu, kde pak tyto pozice hájí. To vede k nutnosti dalšího zvětšování státu, protože je potřeba stále více úředníků na tvorbu, implementaci a následnou kontrolu regulací. Ty je nutné zaplatit a peníze jsou vybírány pomocí vyšších berní (slovo daň mi přijde málo názorné). Na velký stát se přisává více velkých firem a vznikají monopoly a oligopoly. Lidé na nejvyšších postech oligopolů přirozeně podporují velký stát. Vyhovuje jim to. Velké firmy jsou schopné plnit velkou část regulace – mají totiž prostředky na velké množství úředníků, kteří komunikují s úředníky ve veřejné správě. Takto bychom mohli pokračovat dál po nekonečné spirále.

Základním předpokladem zdravého fungování ekonomiky je malé a střední podnikání, které je nejinovativnější a posouvá celou společnost vpřed. To však ohrožuje monopoly a oligopoly.

Na druhou stranu možnosti pro zastavení a změnu této spirály jsou na každém z nás. Spočívají v naší každodenní činnosti. Proto se i Banka CREDITAS snaží přinášet jednoduché a flexibilní služby a produkty pro malé a střední podnikatele, a tím jim zjednodušit život. Připravujeme například nové možnosti financování přes podnikatelské úvěry a brzy i prostřednictvím faktoringu.

Zvýšená regulace má i další dopady


Zvýšené náklady na celou veřejnou správu. Více regulace znamená více věcí ke kontrole, více kontrol znamená více úředníků. To vede k více pochybením (byť jen formálním) na straně kontrolovaných. Proč? Podle hesla: „Něco najít musíme, jinak by nás podezírali, že jsme to udělali špatně.“ Více chyb znamená více náprav na straně kontrolovaných, a tak to jde stále dokola.


Zvýšená regulace (resp. zvýšené náklady) logicky zvyšuje daně a daňové povinnosti.


Zdražení výsledného produktu. Jako zákazníci musíte zaplatit i velké množství lidí, kteří jsou ve firmách zodpovědní za regulaci.


Vznik obrovského množství zákonů a podzákonných norem, které mohou jít i proti sobě.


Zvýšení zásahů do života občanů, které veřejná správa přejmenovala na spotřebitele. A ty je nutné chránit. V důsledku regulace je ale občan (spotřebitel) povinně zahlcen celou řadou informací a poučení, v jejichž důsledku je poptávaný produkt výrazně složitější a neuchopitelný. Ochrana a pocit dobré ochrany totiž vyvolávají pasivitu.


Bránění vstupu nových hráčů na trh. Kdo si může na začátku podnikání dovolit držet velký aparát úředníků, kteří se postarají o plnění regulace? Jen velké podniky. Regulace tak brání malému a střednímu podnikání, a naopak podporuje vznik monopolů a oligopolů. Stát z nás v současnosti skutečně nechce mít podnikatele, ale zaměstnance. Zaměstnanec se lépe daní, je závislejší na státu, lépe se ovládá. Zaměstnanec tudíž lépe volí.

Vladimír Hořejší

Vladimír Hořejší

Je předsedou představenstva Banky CREDITAS. Ve funkci člena představenstva působil od roku 2012, jeho předsedou je od roku 2013. Během své profesní dráhy zastával řadu vedoucích pozic ve státní i soukromé sféře, např. v Konsolidační bance Praha, České konsolidační agentuře. Byl také náměstkem ministryně informatiky pro oblast e-governmentu.