2. 6. 2020

Standardní, speciální, kolektivního investování… Vyznáte se v investičních fondech?

Investiční fondy nabízejí zpravidla vyšší zhodnocení úspor než běžné spořicí účty nebo termínované vklady. Vyšší je ale také riziko ztráty. Mnohé odborné termíny z oblasti investičních fondů nepochybně znáte i vy. Víte ale, jaký mají přesný význam a jak se liší třeba otevřený a uzavřený podílový fond?

Seznámení se světem investičních fondů začneme jejich základním dělením: na fondy kvalifikovaných investorů a fondy kolektivního investování. Fondy kvalifikovaných investorů opustíme hned v tomto odstavci. Jsou totiž určeny výhradně pro specifické skupiny investorů, kteří investují větší objemy financí a jsou ochotni více riskovat. Tyto fondy mají i další specifika, vyžadují odborné znalosti a zkušenosti a pro méně zdatného investora je rozhodně nelze doporučit.

Druhou základní skupinu – fondy kolektivního investování – můžeme s nadsázkou označit jako konfekci. Jsou určeny pro širší veřejnost. Existují ve dvou variantách:

  • Standardní fond musí odpovídat požadavkům legislativy EU a lze jej nabízet nejen v ČR, ale i v dalších státech Evropské unie.
  • Speciální fond obvykle působí jen v České republice, pokud by měl být nabízen v jiné zemi, musel by získat individuální povolení. Fond se řídí pouze českou legislativou a jeho pravidla jsou pro investora přehlednější. Je pochopitelné, že zakladatelé fondů, kteří chtějí jít jednodušší cestou, volí právě speciální fond.

Podílové listy, nebo investiční akcie?

Fondy kolektivního investování mohou mít ze zákona dvě právní formy: buď se jedná o podílové fondy, nebo o akciové společnosti. V obou případech mohou být fondy otevřené a uzavřené.

Otevřený fond nabízí investorům možnost průběžně odkupovat cenné papíry a vyměnit je zpět za peníze. Ve statutu fondu najdete, zda máte možnost odkupu každý pracovní den, jednou za měsíc, čtvrtletí či s odkladem 1 roku apod. Toto ustanovení souvisí s vlastnostmi fondu a u různých fondů se může lišit.

Uzavřený fond nabízí možnost odkoupení cenných papírů jen jednou, a to při ukončení své existence, po splnění cíle. Konec uzavřeného fondu nemusí nutně být jeho definitivním zánikem (rozprodáním majetku a rozdělením peněz mezi investory), stačí fond otevřít investorům, tj. změnit fond uzavřený na otevřený. To vše ale musí být zakotveno ve statutu fondu.

Co by mělo zajímat investora do investičního fondu

Každý, kdo chce své peníze vložit do investičního fondu, by si měl předem zjistit odpovědi na 3 základní otázky:

  1. Co je ve fondu?
  2. Jak fond nakupuje a prodává a s jakými náklady?
  3. Jaká je bezpečnost fondu?
     

1. Co je ve fondu?

Méně zkušení investoři mají často mylnou představu, že vlastníkem majetku fondu je jeho zakladatel. Vlastníkem je ale vždy fond a celý majetek fondu patří držitelům jeho investičních akcií či podílových listů, tedy investorům.

Jednou za určený interval (např. denně, týdně, měsíčně) je stanoveno aktuální čisté jmění fondu. Tato hodnota se označuje jako NAV – net asset value. Za tuto hodnotu fond investiční akcie či podílové listy vypořádá. Připomeňme, že průběžné odkupování je možné jen u otevřených fondů.

Investiční fond nemůže investorům garantovat, že hodnota podílu nebo investiční akcie poroste nepřetržitě. NAV může i poklesnout, zhodnocení vložených prostředků investora je proto založeno na tom, že fondy jsou dlouhodobým instrumentem a ve víceletém časovém horizontu se investice postupně zhodnocují.

2. Jak fond nakupuje a prodává a s jakými náklady?

Odpověď na tuto otázku byste vždy měli najít ve statutu fondu. Zejména otevřené fondy, v nichž lze nakupovat a prodávat podílové listy či investiční akcie průběžně, si totiž řadu parametrů mohou stanovit samy. A právě statut fondu by měl uvádět, kde a jakým způsobem lze nakupovat a prodávat, s jakou frekvencí je stanovován NAV či za jak dlouho po podání pokynu bude požadavek na prodej či odkup uspokojen. Pokud tyto informace fond neuvádí, je lepší se mu vyhnout.

Některé otevřené fondy používají systém výstupních poplatků, které s délkou investice postupně klesají, a po určité době (např. 5 letech) již odcházející investor neplatí nic. Poselství tohoto systému je jasné: Fond očekává, že doba investice bude minimálně tak dlouhá, jak dlouho se platí výstupní poplatky (v našem příkladu tedy fond očekává investici minimálně na 5 let). Pokud chce investor svoji investici ukončit dříve, samozřejmě tak může učinit, jeho zisk ale bude snížen výstupním poplatkem.

3. Jaká je bezpečnost fondu?

Fondový byznys je přísně regulovaný. Všechny subjekty, které se na něm podílejí, od samotného fondu přes obhospodařovatele až k depozitáři a auditorovi, regulátor systematicky kontroluje a sleduje, zda se svěřenými investicemi nakládají v souladu s předpisy.

Regulátor ale nemůže zajistit, aby investice do fondu přinesly zisk, to již záleží výhradně na strategii fondu. Každý investor by si proto měl předem zvolit. Buď raději zvolí fond investující do konzervativních odvětví (např. nemovitostí), kde se investice zhodnocují pomaleji, ale v dlouhodobém horizontu rostou a velmi pravděpodobně budou růst i nadále, nebo vloží své peníze do rizikovějších oblastí, které mohou v kratší době přinést vysoký zisk, ale také vysokou ztrátu.

Rada na závěr

Základní pravidlo každé investice do fondů zní: Nejdřív číst (statut fondu a další dokumenty) a ptát se na všechno, co je třeba vědět. Až ve chvíli, kdy jsou k dispozici všechny důležité informace, lze zvažovat investici.

Petr Hlinomaz

Petr Hlinomaz

Znalosti získané díky přírodovědnému vzdělání v oblasti fyziky úspěšně spojuje s děním na finančních trzích. Více než dvacet let působí na odborných i exekutivních pozicích. V Bance CREDITAS je ředitelem odboru zabývajícího se finančními trhy. Dříve pracoval například v BH Securities nebo v ČSOB.